„Učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež ukazují, kam jít, ale samy nikam nejdou.” to věděl už Jan Amos Komenský. Proto i my dospělí se stále vzděláváme, učíme, posouváme a rozvíjíme. Tak abychom dětem byli těmi nejlepšími průvodci a práce nás společně s nimi bavila. A jak s dětmi pracujeme? Dozvíte se v tomto příspěvku.
Od prvního ročníku pracují dětí s týdenním plánem. Plánování učení je jedna z dovedností směřující k učební autonomii. U mladších dětí se plánování většinově věnuje tomu, co budou děti v průběhu týdne dělat. Jedná se o sumativní a kvantitativní výčet aktivit. Tak, jak děti rostou a zrají, se od tohoto výčtu přesouvá pozornost k procesu učení. Věnujeme se úrovni dosažení nastavených kritérií, vedeme dítě k pojmenování jeho učebních strategií. A prostor je také pro nastavení další cesty, dalších kroků v učebním pokroku.
Tématické plány vytváříme pro trojročích. Chceme se vyhnout závazku, že všechny děti musejí ve všech oborech udělat ve stejný čas stejný pokrok. Víme, že ke zrání mozku dítěte, dochází velmi individuálně. Chceme dát dětem potřebný prostor a čas. Tematické plány vycházejí z RVP a popisují oblasti, kterými se děti mohou v daném trojročí zabývat.
Každé dítě by mělo mít možnost pracovat na své vlastní úrovni. Proto pracujeme s gradovanými úlohami. Máme stanovenou základní úroveň, kterou musí projít každé dítě. Ale nabízíme možnost individuálního prohlubování znalostí a dovedností v případě, kdy má dítě o takový růst zájem.
Děti se v naší škole v rámci trojročí mohou při procesu učení potkávat napříč ročníky. Například projekty jsou pro dané trojročí nabídnuty pro konkrétní měsíc vždy tři a všechny děti z trojročí si mohou dle zájmu vybrat, čím se budou zabývat, nehledě na to, jestli jsou v první, druhé, nebo ve třetí třídě. Také v rámci předmětových dnů hledáme prostor pro propojování dětí napříč věkem a to na základě různých kritérií. Ať už jde o dosažené dovednosti, nebo o úroveň studijní autonomie.
Využíváme všech nástrojů formativního hodnocení. Zaměřujeme se na proces a ne na hodnocení dítěte samotného (nikoli tedy “ty jsi šikulka”, ale spíš podařilo se ti dodržet všechna kritéria). Využíváme popisný jazyk. Formativní hodnocení ukazuje cestu, kterou se může dítě rozvíjet. Pracujeme s dobře nastavenými cíli, kterým děti rozumí a pomáhá dítěti najít cestu k jejich dosažení. V rámci formativního hodnocení využívají naši průvodci mentorské/koučovací otázky (především ve třetím trojročí), které vědomě provázejí dítě procesem učení.
Součástí formativního hodnocení je pravidelná zpětná vazba, kterou děti ke své práci dostávají a k učení potřebují. Zpětná vazba probíhá slovně v průběhu každodenní práce a písemně, po reflexi určité části nebo bloku učení. Písemná zpětná vazba slouží jako ukazatel studijního pokroku dítěte.
Souzníme s myšlenkami a principy výuky matematiky Hejného metodou. Jsou jimi například dítě ví i to, co jsme ho neučili, učíme se opakovanou návštěvou v prostředích, neizolujeme matematické zákonitosti, podporujeme děti k samostatnému uvažování, vlastní poznatek má větší váhu než ten převzatý, či poznatky se rodí v diskusi.
Je nám blízký konstruktivistický přístup k učení. Konstruktivismus upřednostňuje proces konstruování poznatků dítětem oproti transmisi informací (předávání hotových poznatků). I když dospělý zná otázky na odpovědi dětí, nepředkládá jim je neprodleně. Vyzývá je k přemýšlení, konstruování myšlenek.
Víme, že dítě se lépe orientuje v prostředí, které je rámované kritérii práce. Dokáže tak samostatně reflektovat svůj pokrok i to, jak a proč se mu dařilo kritéria dodržet. Nepotřebuje hodnocení pedagoga, samo vidí, do jaké míry je práce hotová. Samo poznává proč a v jaké oblasti se mu daří s námahou a kdy jde učení “samo”.
Při vedení individuálních rozhovorů upřednostňujeme koučovací přístup k dětem. Podporujeme tak sebedůvěru v učení, samostatnost, zodpovědnost i zvídavé zkoumání. Cílem je, aby naši absolventi dokázali sami řídit svůj proces učení a zjednodušeně řečeno se dokázali naučit cokoli, pro co kdy se rozhodnou.